Na kmeni bleskem zžehnutém
co může pučet zas?
Zryt, spálen, rozčísnutý, něm
ční v lesku jarních kras.
A jestli zeleň tu i tam,
kde dřív byl květ a plod –
ví o ní strom? Ční v smutku sám
a komu ona vhod?
A léta projdou celičká,
než houšť tam setmělá;
kdož ví pak, zdali pěnička
tam hnízdo udělá?
A její hlásek zazní-li
v sled přece v mlází tom,
zda zapomní kmen na chvíli
na bouři, blesk a hrom?