Vy od večera k ránu líbajíce
rty milenek svých jedině jste šťastni,
vám celý život jedinou jest básní
v klín střásaje vám květů na tisíce.
Juž v objetí vás najde večernice,
na slunce ráno voláte: „ó zhasni!
ti snové byli příliš, příliš krásni!“
a zas líbáte vlasy, šíj a líce.
Já nad Petrarkou zatím nakloněn
sám sladké znělky jeho překládaje,
jen chladným jeho sluncem osloněn
Tak rád bych dal vše madonny a ráje
a všecko prázdné, platonické snění
za ruky stisk a jedno políbení.