Jak nebes katarakty plným splavem,
v zem vyprahlou se řítí v slavném spádu,
tvá píseň v žití všední shon a vádu
zní archandělským obrněna hávem.
Tys klidný žil, byť neposlouchán davem,
jen obrovských svých varhan ve kaskádu
byv cele vnořen z tmy a ohně Hádu
v prasvětlo stoupal’s, živ sám v světě tmavém.
Svět nesmrtelný smrtelnými slovy
jsi vzkřísil sám, jsa jako osud slepý,
svou silou roven svému Samsonovi.
Tvůj zpěv jak moře, jeho slavné rhytmy
jak Satanských jsou kladiv mocné tepy,
kterými k hvězdám hřměl sbor duchů z přítmí.