O závod lítal druhdy nad skal štítem,
jež brázdil v letu jako kentaur divý,
blesk hrával jemu v změti husté hřívy,
blesk vzplanul vznícen jemu pod kopytem.
Pak utrmácen v tomto letu hbitém
ve hvozdech bloudil a šum konejšivý
poslouchal borovic, zpěv bystřin snivý,
jenž zurčí v mechu nožkou laně zrytém.
Teď zmizel ze světa, snad ubohý
do prosy zbloudil měst a rouhavě
jej bičem honí drožkář na nohy.
A básník proto, který verše honí,
teď stejně soucitně jak zvědavě
po každém drožkářském se dívá koni.