Proti zlu a proti zlobě ve rozhodném okamžiku proč se Merlín chvěl? Sílu svou mřít cítil v mdlobě,
nebo otci-pekelníku v chvíli té v tvář zřel. Všecka jeho moudrost darmo, všecka síla, všecka věda,
on se náhle bál; cítil staré viny jarmo, které křídlu vzletět nedá, Satan před ním stál.
Mnoho chtěl a mnoho zkusil, lásku šířil, deptal záští, plašil tmy, sil zář; v chvíli rozhodné však musil
patřit v noci černém plášti v otce svého tvář. Andělé tu všichni stáli kolem něho, svaté panny,
mučenníků tlum,nadarmo se namáhali v prosbách, pohár rajské many by sjel k jeho rtům. Darmo! Satan, otec jeho,
vždycky po jeho stál boku a se šklebil jen. Jak moh’ zapřít otce svého? Raděj’ dřímal tisíc roků
v dubu dlouhý sen. Dobře věděl: Viviana, jež ho poutá, jež ho drží v slunci, v záři hvězd,
novou maskou od Satana, krásy, rozkoše jsouc strží, poslána že jest. S otcem boj však vždy je marný!
Kristus podleh’ svému otci, co můž’ ďáblův syn? Strádat, mnohý sen stkát žárný, chtíti pochodní být v noci,
klesnout posled v stín. Proto raděj Merlín seděl v kotlavého dubu skrýši, co mu všecko dnes?
Na otázky slova neděl, tiskna k rtům nepenthu číši, v žilách mráz i děs. Věky dřímal, obejímal
v polosnění, polobdění dubu starý kmen; vichr stromu snětmi hřímal a on cítil pokoření:
Chtít – a nesmět ven! Lásku poznal. – A co více zbývá jemu světa kruhem? Tiše svůj los nést,
jedna jiskra z popelnice, nebes tryskne-li jen pruhem, předčí tisíc hvězd. Proto stařec v svojí sluji
dlel jak věčna na zápraží, nemoh’, co by chtěl; hvězdy jdou a mraky plují a kmet dumá, v mysli váží:
Proč Bůh světem šel? Za stůl chudiny proč sedal, trpěl s ní a chleba lámal učňům v Emausích,
by vždy nový pláč se zvedal, v stopách kříže, jenž též sklamal, ďáblův zved’ se smích? To vše s žalem cítil v duši
ďáblův syn a panny čisté, v poutech athleta; darmo okovy své kruší, rád by za tvou stopou, Kriste,
v boj a do světa! Zatím z dálky v proudu jarém, lavina hřmí budoucnosti, zdeptá měsíc, kříž;
Merlín dřímá v dubu starém, sotva hnou se jeho kosti, když jde jaro blíž.
Cookies on Poetry Cove