Menuet své vážné vlny splítá,
napřed krok a krok zas volně zpátky;
v oku touhy zlatá jiskra kmitá,
hudby rhytmus však ji tlumí sladký
i ta ňadra třásní krajek skrytá.
V jizbu mou, kde žiju eremita,
upomínky křídlem v oddech krátký
známá nota padá – srdce vítá
menuet!
Touha zpět zas do snů mládí lítá,
slyším smích a šum hedvábné látky,
kroků ruch a šampaňského zátky...
Srdce věčný jesti nenasyta,
s Touhou Vzpomínka v něm tančí hbitá
menuet.