Sichravý vítr větvemi třese,
do cesty hází listí mi žluté,
smutno je v poli, smutno je v lese,
všecko tak šeré, jesení tknuté.
A včera ještě paprsků, světla!
A včera ještě vůně a písní!
Slzí dnes růže, včera jež květla,
lupení spadlé dýchá jen plísní.
Dobře vím, přijdou zas dnové jarní
s celou tou krásou zářného léta;
zápalem nebe, zem bude básní,
písní, co letí; vůní, co zkvétá.
A přece toto memento zimy,
tento den šerý s jeseně vzdechy,
s mlžnou tou kápí s paprsky mdlými
i s těmi deštných krůpějí echy
zbude ti v srdci hluboko na dně
zmaru a zhouby věštec jak stálý.
V čistý zdroj kámen spadne tak snadně
a z hloubi vodu pro vždycky zkalí.