Buďte, děti, zticha!
Meluzína vzdychá
pod okny,
ať nám z jizby naší
pláčem nevyplaší
zlaté sny.
Sotva že se šeří,
pro své děti peří
sbírá tmou;
peřinku jim vzala,
větrům v plen ji dala
sudbou zlou.
Teď to peří, sírá,
sbírá, sbírá, sbírá,
hleďte ven!
Zříte, kterak lítá,
v okna k nám se kmitá
až vám v sen?
Z rána čerstvý, svěží
bílý sníh to leží,
padl v dol,
ale večer v stíny
peří Melusiny
lítá kol.
Líp vám, děti zlaté,
peřin dosti máte;
na vzdor tmám
v kamnech oheň praská,
z oka matky láska
svítí vám.
Mír se kolem vznáší,
vodí v jizbu naši
zlaté sny,
Meluzína zticha
jako ze sna dýchá
pod okny...