Melouny v zlatém hávu plají,
kam sahá stará, nízká zeď,
ty zralé a ty rozkvétají,
nad nimi včel a brouků změť;
v zahrádce farní jako v ráji.
Pod nimi broskve zardívají
se jemně jako dívčí pleť,
však září svou je překonají
melouny.
Hle, dvířka, slyš, se otvírají
a tiše, sehnuv každou sněť
pan farář sem jde zvolna teď;
jak stanul u zdi na pokraji,
dva na sebe se usmívají
melouni.