Na zlatých harfách andělé
prý svému Bohu hrají.
Pak ruce na rty zemdlelé
pod křídla dají
a usínají.
Andělem nejsem, bohužel,
jen hraju svojí paní,
zmdlít ani nesmím, abych pěl
od noci do svítání...
Skráň opru dlaní.
Já pěji, když spí andělé,
sám Bůh na trůnu dřímá...
Zda ona slyší? Nesměle
zní píseň – ona klímá...
Kdo mne si všímá?