Jak Goethe s Boecklinem žít k titanskému stáří
a cítit ze všeho jen radost, dát ji všem,
jak starý Tizian genia v svatozáři,
jak Goethe s Boecklinem;
než oči zavře smrt a slední atom zmaří,
žít kráse, její rys vždy nésti v oku svém,
stát nad vším vysoko, co zmítá, rve se, sváří;
sen za skutečnost mít a život projít snem,
jej vypříst pohádkou, v smích pokrytci a lháři
se, věčný efeb, smát, noc vítat stejně s dnem
a všecko chápati a zhrdat vavřínem,
jen v práci vidět jej, která se denně daří,
jak Goethe s Boecklinem;