Den ke dni řadí se jak zrnka na růženci;
ty rozsévači jsou a ony opět ženci.
Cos druhdy zasil, dnes má zkvésti, čekáš na to,
a dnes co požínáš, dnů lepších bylo zlato.
Dny plodné, bez čárky z nichž nebyl ani jeden,
ty tvoří v budoucnost ráj hurisek a Eden.
Žel, také prázdné dny že najdeš mezi nimi,
jež nedbal’s vyplnit ni sny, ba ani rýmy.
Ty tráva, polní květ se stydí vedle plodů,
však půvab mají též a v celek tkají shodu.
I v nich tvůj život jest – ty tvoří a ty baví,
a prázdné s plnými jsou teprv život pravý.