Ztrativ moc svou nad světem, spadnuv s výše,
v letu děsném bez vlády dračích křídel,
světlem zžehnut prýštícím z čela Vědy,
udolán smutkem,
vlastní mdlobou zdeptaný v kalu, cítě
archanděla drtící patu těžkou,
k zmaru lidí neschopnost, Satan trojí
nasadil masku.
V této tiše nepoznán k nám se blíží:
Ukryt v krajkách kypících, bujných ňader,
v pružném boku, v rozkoše zhaslém zraku
směje se vítěz.
V šumnou pěnu perlící žhavé révy
ztajen, blýská tisícem rudých očí,
netopýří nad mozkem tupých spáčů
rozpne pak peruť.
Smrtí dlouhou těhotný, dlouhou mukou,
vsled se skrčí v jehlice duté ostří,
kterým vniká Opia démon siný
k zárodkům žití!