Ne, směšným nebyl’s. Měla tebe ráda
i sama velká Kybela, hor paní,
ty s flétnou svojí všady’s kráčel za ní,
dol rodný opustiv i družná stáda.
Tě zhubila jen s Apollinem váda,
snad sebe přecenil’s a v prudkém vzplání
všech citů v struny sáh’ jsi mocnou dlaní,
tvá vlastní odvaha tvá byla zrada.
Bůh neúprosný za živa tě stáhnul
jak zajíce a frašnou kůží tvojí
pak olympické ozdobil si plece.
Však čest je tvá. Ty’s po nejvyšším prahnul,
a když jsi pad’, ty’s padl s bohem v boji,
jsi jak on stejně nesmrtelný přece.