Smrt na vyhublé herce parkem jede
a v graciésním trupu svého sklonu
se astrám kloní dvorně na záhonu
a jilmům v snětě hází mlhy šedé.
Kol kamenné si lávky zvláště vede,
ví dobře, v dešti slavičích jak tónů
zde sedávali dva, jimž jako clonu
přes chrpy očí pavouk sítě přede.
Na střeše vížky hvízdá větrnička
a skřípá žalně v dušičkovém vzduchu
a od hřbitova zaznívá skřek sýčka.
Balkonů uschlý břečťan, větrů hříčka,
se třese v sotva slyšitelném ruchu
a tluče v okenice, slepá víčka.