Ten velký kmet jest větší, nežli zdá se
nám, kteří žijem v dne všedního shonu,
on nestaral se zvedat tajů clonu,
on prostě věřil a se kořil kráse.
A proto vládne souzvuk v jeho hlase,
a jeho zpěv je roven zpěvu zvonů,
dnes cizí byť byl srdcím milionů,
v své dědictví se vítěz vrátí zase.
Však z jeho školy všichni ztratí sázku,
jeť nesmrtelný genius vždy jeden;
když odchází, tu odhodí svou masku.
Ta letí v dav, ji tisíc chytne rukou,
však darmo! Navždy zavřený je eden
a do krve si darmo pěstě tlukou.