Ční z řady horstva jako král.
Však před věky prý obr byl,
kraj celý zplenil v šíř i v dál
a v posled pěstí v blankyt bil.
Ten otevřel se v jeden ráz,
on ve tvář Boha na mžik zřel,
jen kletby postih’ děsný hlas
a ztuh’ a pro vždy zkameněl.
Mu z ruky vypad’ meč i štít,
teď horstvem trčí v pozdní věk,
měsíce pláče nad ním svit,
naň růže hází červánek.