Ne, v družném kruhu, v němž duch vína
a radost vstoupá z poháru,
kde všecko duše zapomíná
a tone v moři rozmaru;
ne, dívčí náruč v bouřném vznětu
když k srdci blíž mne přivine
a hlava mdlá se z palných retů
ku nahým ňadrům pošine:
Leč v nocích, démon zla když skrývá
mne v svoji peruť tajemnou,
když bezúčelnost světa zivázívá
jak veliký hrob nade mnou;
když z duše mizí Bůh a víra
před šklebnou modlou zoufání,
když na jazyku žluč se sbírá
a studený pot na skráni;
jen tu mé duši, v umdlévání
když krouží nad svou mohylou,
buď modlitbou tvé vzpomínání
a láska tvoje posilou!