Máj, čtveračivý hoch,
se usmál jen a hloh
juž zaplál v nach a sníh,
hle, pryskyřník, kam vstoup,
a přes lávku se houp;
zní v sítí checht a smích.
Dál zatočil se v hvozd
a zahvizd za ním drozd
a juž měl světa půl,
kol myslivny se bral,
u plotu zaťukal
na spící, němý úl.
A vzduchem rozzvučel
se zástup zlatých včel,
on vlet v jich bzučnou druž,
kde lesní dumal sráz,
tam kukavice hlas
naň volal: Pospěš juž!
Pak v budce na dvorku
též vzbudil sýkorku,
dál v paprscích se krad.
A zmizel. Do oblak?
Ne, ve tvůj smavý zrak,
v tvé brady důlek vpad.