Má mladost přišla ke mně v noci dnes,
ve vlasech barvínkový měla květ
a chtěla usmát se – však vzdech se nes
s rtů, z kterých jsem vždy jásot slyšel znět.
Co stalo se ti, mrtvá milko jen?
Ký tobě v hrobě nedá pokoj žel?
Já v hlase jejím truchlý slyšel sten:
Mně líto, že jsi na mne zapomněl,
tak zcela zapomněl!