Smutné šero na krajinu padá,
na obzoru les, kol pustá lada...
někam dojít – nemožností skoro.
V dálce jen, světlý sen,
na obzoru míháš se – ó Zoro!
Přes výmoly, strže, polní rýhy
klopýtám pln únavy a tíhy.
Tmavý, hvozde, jsi, jak strmá, horo!
V dálce jen, světlý sen,
na obzoru míháš se – ó Zoro!
Dojdu-li přec tužby svojí k cíli!
O mé strázni zda Bůh dobrý zví-li?
Ne můj pot, mou krev roň, každá poro!
V dálce jen, světlý sen,
kmitáš se – ó nesmrtelná Zoro!