Z paprskové příze hvězd,
sladká dumo, v duši mojí
pospěš hnízdo sobě splést,
než svět divý v bouři svojí
rozcuchá, co chtěla’s tkát,
odkud modrým motýlem
mohla’s vzplát,
v let se dát
tajemným svým za cílem.
Z duchovité příze snů
utkat já chci lože tobě,
v příval pochmurnějších dnů
lékem abys byla v mdlobě!
Tím jen můž’ se píseň stát
z ňader vzletší motýlem,
může plát,
v duze hrát
tajemným svým za cílem.