Bože, jednu krůpěj rosy
nachyl v moji hruď!
to, co ve mně lká a prosí,
ku životu vzbuď!
Snad to budou marné vzdory,
lichý nitra sen,
nehodný, v tvých duchů sbory
míchati se, sten.
Snad vzdech mojí duše mroucí,
žití všecka tíž,
v které srdce moje tlouci,
Bože, uslyšíš!
Jedno! – Kus to tvého díla
a mé duše část,
kde počítá moje síla
Tvoji na účast.
Snad to vzlykne: Naděj, víra,
láska, útěcha!
Jen to v hymně všehomíra
nenech bez echa!
Hleď, jak v duši mé lká cosi:
Pane, se mnou buď!
v písni s jednou kapkou rosy
nachyl se v mou hruď!