Cesta prašná, cesta dlouhá...
bílá prouha
mezi lady v středu polí;
slunce sálá, až se slívá,
azur hoří do šediva,
až zrak bolí.
Někde v dálce vížky, domky,
keře, stromky,
jen ta lada, pole nahá,
jen ta cesta v prachu moři...
šílenství, jak slunce hoří,
po mně sahá.