Jak ten vichr stromy třese,
v srdce starý bol se nese,
krouží křídlem havrana;
krouží, jak ten vítr vane,
kroužiti tak nepřestane
od večera do rána!
Odkud slétáš, černý ptáku,
kde své ostří na zobáku
a kde brousíš tuhý spár?
Proč se náhle s větrem zvedáš?
Co v mém srdci chceš a hledáš?
Rozdmýchat chceš jeho žár?
Mrtvo v srdci. V krbu jeho
najdeš tam jen popel všeho
po lásce tam, touze, snech.
A přec biješ, duješ křídly.
Rozvěj i ten popel stydlý
v ráz do světa úhlů všech!