Na „dobrou noc“ píseň krátkou
zazpívat chci sobě dnes
divně dojemnou a sladkou.
Mlčí les,
hvězdy zlaté nad ním táhnou,
jak se k spící zemi nahnou,
sladkých snů se zástup celý
ve vzduch ztmělý
k zemi snes’.
Jeden z nich mi přej, ó Bože!
v samotu a tiši mou,
aby zlatil moje lože,
svítil tmou!
O lásce sen? – Ne, jdi dále!
O vlasti? – Ten ztopen v žale.
O štěstí? – Dál, v mojí touze
vyzněl by jen marnou pouze
modlitbou!
O míru sen, o pokoji
pouze ten mi, Bože, dej,
v citů bouři, vášní roji
ten mi schvěj!
Slzou buď, jež v taji ráda
s tváře v podušku se skrádá.
Tento pouze Bože, jsi-li,
v této tiché noční chvíli,
ten mi přej!