Smrt přišla k mému loži
řkouc: „Starý šumař jsem,
jdu přes trní a hloží
až k tobě, hochu, sem.
Tvé srdce, to je loutna,
kde prst můj zahraje,
a všecko, co v ní doutná,
v zpěv, jiskry zaplaje.
Můj smyčec, hnát můj holý,
jak strun tvých dotkne se,
co trápí tě a bolí,
v let dál se povznese.
A pouze radost zbude
a nekonečný klid
a soucit, něha všude
od země po blankyt.“
A já jsem pravil tichý:
„– V těch strunách Satan hrál,
tu noty sluly hříchy,
a v dálce ideál!“ –
A já jsem pravil měkký:
„– Sám anděl nejeden
strun těchto zbouzel vděky
a byl to sladký sen.“ –
A já jsem pravil snivý:
„– I žena sáhla tam,
já tušil lásky divy
a byly sladký klam.
Vím vše, znám vše, smír pouze
já neznám a s ním ráj,
já čekal na tě v touze –
a proto, kmotře, hraj!“