V něm nesmírné vře velké opojení,
v něm žití přebytek se k slovu hlásí,
v něm hvězdný prostor, okřídlené časy
se stýkají ve látky tvůrčím chvění.
V něm velká Venuše spí. V její snění
se dívá budoucí věk síly, krásy,
a život v stromy, skály, bahno, řasy
a v chaos vlívá její políbení.
On první zpíval velkou píseň hmoty
a nepřekonán dál ji zpívá posud,
jek moří, vichrů hlas, to její noty!
A věky jdou jak písek přesýpací,
a bozi jdou jak stíny, bledne osud
a hmota zpět v své dědictví se vrací.