Tak Milton zřel jej, Byrona sny táhnul,
když s Kainem prostorem spěl ve hluboku
s tou pohrdou zlé ironie v oku,
jíž ublížiti vždycky dobru práhnul.
Nad dílo šesti dnů se takto nahnul,
hrot archanděla cítě v mocném boku,
tak za člověkem kráčel v každém kroku,
jej lstí v jho svojí služebnosti vpřáhnul.
Jej obra, ducha takto v pouta hmoty
zde uvěznila něžné dívky vloha,
jej soudce nad zhynem i nad životy.
A já se ptám, v své vnořen staré dumy,
proč Satana a zlo vždy lépe umí
vyjádřit člověk dobro než a Boha?