Mír! jeho píseň volá každým echem,
Mír smrt mu psala v čelo chladným dechem.
Mír nesl v srdci, každému jej dával,
mír v bouře ruch i všedních trudů nával.
Mír! – Co teď zbude bouřlivému světu?
Vzdech v ňadrech všech a kletba na všech retu.
Jen hvězdy ještě mírem s nebe svítí,
však vysoko ty pro naše jsou žití.
Zda jeho slovo teď se skutkem stane,
když místo z písní s hvězd k nám dolů skane?