Světa los a světa běh
nemůže být v ničem kusý;
co zde začlo – sen a dech,
někde skončiti se musí.
Já tě viděl – to byl dech,
moh jsem váhat? Věčná touho!
Kdesi budu po letech
v tvář ti patřit dlouho, dlouho.
Já tě líbal – to byl sen,
nevím, vlásky zda či líce.
Kdysi budu líbat jen
dnes jak zítra, víc a více.
Vím to – ale přec bych rád,
by to hodně brzy bylo,
by, čím srdce musí plát,
se nám brzy vyplnilo.
Považ, jaký chvat a shon,
na jiné tě hvězdě hledat,
hvězd je víc než milion,
co tu roušek tajů zvedat!
Není líp, tě líbat hned,
v oči tobě stále zříti?
Co má skončit řadou let,
raděj rázem ukončiti?