V změť plápolů a v lázeň sírných varů
bůh svrhl pyšné duchy, volným čelem
jenž chtěli vznést se, věčným trpitelem
se svíjel každý v zatracení spáru.
Sbor gigantů Zev srazil do Tartaru;
pro věčné časy nad skřiveným tělem
skal trčí spousty ve žaláři ztmělém,
než v slávě Olympu jsou větší v zmaru.
A Lazar úpěl u boháče dveří,
a Hebrej slintal pod Aegypta jhem
a Helot s Pariou žil roven zvěři.
Všech osud týž a skoro srdce věří,
že vítěz, bohem ať neb člověkem,
svou velkost pádem oběti své měří.