Lká vítr nocí. Co chce, odkud letí?
Sám naslouchám při lampě jeho stonu,
to zní jak nářek puklých, starých zvonů,
jak praskot větví v hvozdů starých změti.
To smutná píseň. – Kdosi při ní zmírá,
to smutná píseň – kdos při ní se rodí...
a jiný v mukách se a bolu brodí
a křečovitě zmdlené srdce svírá.
Lká vítr nocí. – Srdce milující
se blíže tisknou v jeho písni k sobě...
Na mrtvé nemyslí, jak jim jest v hrobě
při této chmurné písni žalující!
Ó lásko moje! Sám tu bez pomoci
zřím uděšený v taje budoucnosti,
děs lomcuje mnou, jakby mrtvých kosti
se třásly zoufalstvím – Lká vítr nocí...