Co zmůže, co zmůže
ten trylek ptačí,
skrz plané když růže
noha má kráčí?
Zajásá on náhle,
zacinká v sluchu,
tak ostře i táhle,
jak pozdrav duchů!
Jak by z dob mladistvých
líbezná ústa
šeptnula: Líbej tich,
láska tím vzrůstá!
To, pravda, dávno již,
a přec tím čárem
vše spadá s ňader tíž,
spíjím se jarem.
Bol písní dojemnou
roztál mi v pláči;
dál jásej nade mnou
ty trylku ptačí!