Zní různá hesla, hlučí závod stran,
a nadšení i inkoust valem proudí,
sta papírových rozdává se ran,
zle pod nos hořící ta Troja čoudí,
a v sled přec každý podle sebe soudí.
Oč líp to, nech si každý pravdu svou,
ať vnukové si pravou naleznou,
a jestli ne – proč se to chumelilo?
Vše splyne v chaos minulosti mhou,
a jediné, co mluví – je tvé dílo.