Ty, Lásko třikrát svatá, s nám vždycky stůj,
u slepce starce Fata za nás oroduj,
dle potřeby Ty zkrať nám, nebo křídli čas, –
ó Lásko, prosíme Tě, uslyš nás!
Svět bez Tebe je pouští, s Tebou květná říš,
bez Tebe v zmar se spouští, s Tebou vzlétá výš,
bez Tebe svadlá tráva, s Tebou plný klas –
ó Lásko, prosíme Tě, uslyš nás!
Tys růže nevadnoucí, Ty jsi zlatý dům,
ze sloně Tys věž skvoucí, čnící k nebesům,
Tys perla v škebli světa, jeho zář i jas –
ó Lásko, prosíme Tě, uslyš nás!
Ať bouříš, nebo dřímáš, věčně činná jsi,
vždy viny světa snímáš, ráje ohlasy
zní vždycky lyrou Tvojí – cherubinů hlas, –
ó Lásko, prosíme Tě, uslyš nás!
Tys Venuše i Maja s nebes velebou,
my bídné plémě Laja jdeme za Tebou,
Tys naše Antigona, slední svit když zhas –
ó Lásko, prosíme Tě, uslyš nás!
Až jednou mříti budem, u nás, Lásko, stůj!
Ať nerdíme se studem, prapor kde vlá Tvůj,
ať po nás jiní přijdou a milují zas –
ó Lásko, prosíme Tě, uslyš nás!