Ó máte pravdu, jste v mé duši živa,
jak břečtan živ na holé, pusté skále,
zkad nesmrtelnou zelení svou kývá
a usmívá se neustále...
Ó máte pravdu, jste v mé duši živa,
jak pták, jenž květ si vyhlíd’ v šerém hvozdě,
kde, nechť se třeba připozdívá, zpívá
a neví sám, že jest juž pozdě!
Ó máte pravdu, jste v mé duši živa,
jak slzný zdroj ve sluji krápníkové,
jenž z věčných zřídel živí se a splývá
a spádem tóny kouzlí nové.
Ó máte pravdu, jste v mé duši živa,
jak lepší její čásť, ba ona sama;
v mém štěstí, v smutku mém jak hudba snivá,
jak všecko, co nás neoklamá!