Já pil tvé slzy žhavé,
s tvých víček jsem je pil,
já k bolesti řek: Ave!
a při tom šťastný byl.
V mou duši ony padly,
v ní každá rozvíjí
nad chmurnými dum bradly
se v prales lilií.
Tam kvetou v žití lednu,
jich vůni dýchám sám,
však utrhnouti jednu,
ó věř, se obávám!
Tam kvetou v denní hluši
hloub, než se naděješ,
svou, vím to, s nimi duši
že vytrhnul bych též!