Od rána veselý vítr mračna kol sháněje líná
v okno mi vítězně vjel rozšuměv topolů řad,
ospalost prchnula jakby po doušku silného vína,
z duše dna zvířený prach v slunci zřím ve tříšti vlát!
Do světa zřel jsem zníceným okem silný a svůj,
do větru vpadl jásot můj: Duj si! Větře, ó duj!