Králi nebes, s oblačné výše skrz mračen val
metáš střely, mlhami cestu klestíš si dál,
modlitbě, z prachu k tobě jež letí, milostiv buď!
do světla proudů bolestí zdranou potop mou hruď!
Celičkou jasem zahrň ji, vyzlať každý v ní kout,
nejlépe s celým plápolem račiž v ubohou vplout,
hrudí ať si je třeba zemského tvora, moře je též,
v které zapadáš v slávě; skanouti králi, vlídně tam spěš!
Hlubiny stejné má, strže, úskalí, bradel též štít,
v pýše své vydrží rovněž, slunce, tvým zrcadlem být!