Bláhové již zanech přání
zvědět cíl mých dnů i tvých,
bohům nech to, nač zrak sklání
se v změť čísel Chaldejských?
Věř mi, mnohem líp jest vzíti,
jak nám podává se žití!
Ať jiná mnohá, mnohá léta
štěstí nám i láska zkvétá,
ať poslední zimy šer
teď nám štědří Jupiter.
Ať k jakým chce břehům shání
moře svoje peřeje,
hleď, ať ret se k číši sklání,
svěží tvá buď naděje!
Co náš hovor lehce plyne,
zrádný čas ten bleskem mine.
Leukonoe, chop se dneška,
nebuď hlava tvoje těžká
pro chvat Hor, jichž prchá rej –
o zítřek se nestarej!