Plachétka s ňader vedrem tobě sjela,
ó, žhoucí léto, jak z taneční síně
když vyjde dívka nonchalantně, líně,
v plen vánků vzdává nach žhavého těla.
Břeh údy koupajících v dál se bělá,
zdřim’ sedlák v snopech, hajný na mýtině,
co v jilmu košatého chladném klíně
i cvrčka ostrá nota oněměla.
Jak z hluboka to starých hvozdů sálá,
to jede bouře, sahá v mračen hřívu,
blesk před ní na rybníků hladi cválá.
Děs nepohnutím kraji hrdlo svírá,
v tom hustý déšť se snáší v lučnou nivu,
kde smutným okem kráva k nebi zírá.