Kolem břehu řeka spěla,
strom ztuh’ ve modlení,
z tvého zářícího čela
tiché válo snění.
Nevím, proč jsem tenkrát prosil
jedno políbení!
Oč jsem prosil, čas to zkosil...
bývalo – dnes není!
Stromy, keře, břehy v řece!
Jeden mžik vše změní,
vždy však budu myslit přece
na to okamžení!