Noc to byla červencová; olověná oblaka
padla náhle k ňadrům země, která spala bez ptáka,
bez vůně a bez měsíce v éther k trestu zakleta,
jak vyhaslá před stalety skalná, pustá planeta.
Ty jsi spala na mých ňadrech; první blesk tu v mraku vzplál,
sup mé vášně rozpjal křídla, košilku ti s ňader rval,
až tvé tělo v náručí mém začlo svíjet se a chvít
a já trnul, jaký náhlý zářící blesk v klín mi slít’!