Dny letní jsou jak žhoucí korály
na šňůře času zavěšené líně...
Proč naši rtové žízní zkorali?
V jakém je touhy osvěžíme klíně?
A letní noci jediný jsou žeh.
V nich vášeň křičí v luny stříbrojase
z žen svítících těl, kde se stmívá břeh,
na kterém vlna zmírá ve ohlase.
A dny a noci jedna výheň jsou,
do svlačců prchla svěžest s řevem ranním,
kde sotva Psycha stane nožkou mdlou
a kapku rosy srkne před svítáním.