Až úzkost přepadá tě v strži lesní,
nad kterou kmenů starých olbřími
se k nebi pnou v své samotě tak děsní,
že nelze vidět nebe nad nimi.
Přes kluzký mech, co do balvanů padá,
jest pouze obrovských těch sloupů stín,
a smutek z všeho se v tvou duši vkrádá
pln stínů zašlých, promlčených vin...