Ty svaté Mlčení, buď pozdraveno,
tys matkou nejsladších snad tušení!
Je, skálo, znáš, i tichá, mořská pěno,
to svaté Mlčení.
Je v chvíli rozkoše znáš nejlíp, Ženo,
ve svalů křeči, srdcí bušení!
Vy, Mrtví, zvlášť, jichž nejhlubší jest věno.
Však jednou, jak jsi bylo prolomeno
a samo dalo jsi se do pění,
zněl, Dierxi, tvůj zpěv! Dnes tvoje jméno
jest resignace kouzlem posvěceno,
viď, svaté Mlčení?!