Ve proudech věků v smutném čase, u dvojí doby rozhraní vždy lidstvo děcku podobá se, jež nad propast se uklání.
Co vidí tam? Dna nedohledá, mha v kotoučích se z hlubin zvedá a v jeho smutné srdce sedá jak pochybnost a zoufání.
A tím-li šerem, poesie, tvůj blesk se mihne prchavý, hned polekaná fantasie se zakuklí v plášť mlhavý;
nad světy, jež se rázem boří, z té mlhy, jež se z bezdna noří, duch lidstva, který stále tvoří, tká fantomy a postavy.
Tu Prometheus s šije skalné svůj nářek mísí v bouře svist, tam Ahasvera k pouti dálné štve lítost, stud a nenávist,
tam krví Kaina rudne tráva, tam bůh na kříži dokonává, ba v konec věků z pekla vstává na dračích křídlech Antichrist.
O šeré mythy! křídlo vaše když náhle světem zašustí, ret líbající chví se plaše a ruka pohár upustí.
O básníku, o mysliteli! Sem obrať ducha kahan smělý, z těch hlubin v lidstva obzor stmělý můž’ poznání strom vyrůsti!
Jak zní ta báj? „On přijde jistě, když světa běh se schýlí v sklon, najednou v každém viděn místě ve srdcích lidstva vztýčí trón.
On zapře boha, sám bůh lživý, on obnoví vše staré divy, on spoutá blesk i vichr divý a vesmír jeho pantheon.
Vše podmaní, i nivy květné i moří valných oblasti, ba v pýše své i k nebi vzletne jak pravé svojí do vlasti.
Leč sotva vstoupí nad skal srázy a v prostor vzletne beze hrází, tu bůh jej náhle bleskem srazí až k dnu nejhlubší propasti!“
Ta báj též zvoní v ucho moje, leč duše má se neleká; zří v svár, jejž vede bez úkoje s dne východem tma odvěká.
I z této tmy jí záře kmitá! I z těchto trnů laur ti splítá, neb v Antichrista báji vítá jen tebe – duchu člověka!
Co v přírodě jsi nepodmanil? Kdo můž’ tvé síle meze klást? kde zákon, jenž by tobě bránil v svém nitru nalézt boha část?
tvůj vzlet zda světy neobsahá? V čin zkvétá každá tvoje snaha! Jen výš, kde bledne hvězdná dráha, vždyť celý vesmír tvoje vlast!
I k nebi vzletneš! – ale jiný čtu konec z báje temných run, zář východu rozhání stíny a proniká hlas mojich strun:
bůh nesrazí tě bleskem s nebe, on rukou otce zvedne tebe a pro věk příští vedle sebe tě posadí na slávy trůn!
Cookies on Poetry Cove