Michal Angelo věřil v taje hmoty,
že balvan obrysy soch v sobě nese;
tak můžeš příští bouři hádat v lese
a ve nástroji všecky jeho noty.
V sled všecko jeden boj jest o životy,
ať kolébka se v něm neb hnízdo třese,
bůh lásky stejně v obém zjevuje se,
tu růží lístky stře, tam láme hroty.
Jeť každá láska svatá, každá časem
jest požehnána, přijde na umělce,
co vykřesá z ní nebo zhněte tvarem.
Jen ducha musí zkalena být varem
a vždycky bude vyžadovat smělce,
by pochopil, co projde věčným žárem.