Skip to content
1853–1912

LÁSKA A POESIE.

Jaroslav Vrchlický

Ty musily se potkat vždycky spolu, bez jedné druhou nelze myslit sobě, ty u jednoho zasedly vždy stolu, šly hájem, tisknouce si ruce obě,

ty musily se potkat vždycky spolu. Klín plný růží žhavých ve plápolu si Poesie nesla v každé době, i tenkrát, Láska když šla za ní v bolu.

„Nač máš ty růže?“ šeptla Láska v mdlobě, „Tvé rány, sama blaha na vrcholu, bych zahrnula jimi na tvém hrobě, bych jimi, sestro, zastřela zrak tobě,

my musíme vždy potkati se spolu!“

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
LÁSKA A POESIE. · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove